Šumperk 12. - 13. 7 2008

             Ahoj mototigříci a jejich příznivci i nepříznivci, kteří si čtete naše stránkyJ. Po závodě v Bělé u Jevíčka byla malinká pauza, kterou jsem vyplnil drobným potrénováním a hlavně jsem si nechal u Zdeňka Hory poladit sériový podvozek  na mojí KTM. Už po prvním svezení jsem okamžitě poznal rozdíl , který byl samozřejmě k lepšímu. A to podotýkám, že nějaké ladění a testování není moje parketa. Motorka funguje úplně skvěle a trefil to dokonce až tak, že další dolaďování nebylo třeba. Za to, jak se to povedlo, mu patří velký dík a doufám, že mi to pomůže v bojích o cenné vteřinky.

             Hned první závod, kde jsem pérování naplno vyzkoušel, byl krajský přebor motokrosu v Litomyšli. Přes noc vydatně pršelo a tak jsme trénink odjeli na klouzávém blátíčku. To však nevadilo, protože při absenci táty na těchto závodech (maloval obývák a jídelnuJ), ho výborně, jako mechanika, zastoupil bratránek Martin. Do první jízdy mi motorku perfektně očistil (hlavně řetěz chtěl pořád mazatJ) a připravil. Jeli jsme dohromady s třídou 125 a 250 4T (tedy cca 35 závodníků). Po startu jsem se asi 3 kola pohyboval okolo 11, když mi Srba, který odjížděl od kraje tratě skřížil cestu a já už nedokázal zastavit a škrtnutím o jeho zadní kolo jsem se poroučel k zemi. V tom přilítnul ještě Mňuk a přes moji motorku a mě, se katapultoval mimo trať. Otřesenej a potlučnej jsem nasednul na motorku a pokračoval dále. V půlce závodu  jsem se opět poroučel k zemi. Tentokrát však vlastní chybou a odnesl to pravý loket. Znovu jsem pokračoval v závodě, ale cca 5 kol před cílem mi přestávala jet motorka, až jsem radši zastavil a zděšeně jsem zjistil, že na chladiči chybí zaslepená hadice a všechna voda byla pryč. Motorku jsme tedy naložili, zafandili jsme ještě Petrovi Machkovi, kterému se v první jízdě také nedařilo, poněvadž místo po trati, jezdil mezi stromama v lese. Asi trénoval na enduroJ (zdravím do TřebihoštěJ). Druhý den jsme chladič zadělali dolili vodu a motorka fungovala, což mi udělalo obrovskou radost.

             Další víkend jsme totiž závodili na MČR Enduro v Šumperku. Do dějiště jsme přijeli už ve čtvrtek večer. V pátek jsem tedy měl dostatek času na projití rychlostních zkoušek a přípravu motorky. Jak už jistě víte, nepohodli jsme se s manažerem týmu, za který jsem 2 roky jel a víceméně jsme se ve zlém rozešli. O tom však někdy jindy, protože vše ještě není dořešeno. Pojďme radši zpátky k závodům. Rychlostky byly 2. Endurotest byl na odkloněné stráni a většina zatáček byla kolem nohy přes mez a v pásu vysekaného křovinatého porostu. Za sucha se jezdil cca 6 a půl minuty a za mokra to bylo mnohem horšíJ. Krostest byl ve starém řečišti s písčitohlinitým podkladem a kamínky. Byl takřka jednotvárný, protože se střídala stále levá s pravou zatáčkou. Jezdil se přes 5 minut. Kolo mělo 3 časové kontroly a svezení to bylo opravdu pěkné. Jelo se stále po lese a to i dost mimo ztvrdlé cesty. Prostě klasická enduro trať, tak jak to bylo dříve. Mohlo však být trochu svižněji načasováno, aby se dalo jet trochu rychleji a nenajíždělo se tolik minut. Takhle to spěje k tomu, že se za chvíli nebudeme závodit, ale jenom se budeme projíždět přírodou. Mně se první den za podpory celé mé rodiny, pana Bartoníčka a samozřejmě Káji, který celý zájezd zorganizoval, jelo docela dobře. Vyvaroval jsem se větším chybám a kupodivu jsem v každém kole zrychloval. Samozřejmě drobnější chyby tam byly a mohlo to být lepší, ovšem soupeři větší chyby dělali a jeli pomaleji a tak jediný, kdo mě ve třídě porazil byl Lukáš Sedláček, který zvítězil o pouhých 5 vteřin. Konec závodního dne ještě poznamenal neskutečně obrovský liják, kdy během 10-ti minut tekly po trati proudy vody. Naštěstí mě to chytlo až v poslední časovce, ovšem jak jsem spěchal, tak jsem měl v cíli najeto asi 20 minut a musel jsem stejně v dešti čekat na svůj čas. Zajímavé bylo i přezouvání  pneumatiky, poněvadž všude se udělaly velké kaluže a tak jsem přezouval po kotníky ve vodě. Ale výsledek mě potěšil a škoda jen, že jsem nebyl o těch pár vteřinek rychlejší.

             Přes noc ještě pěkně zapršelo, ovšem druhý den ráno se obloha začala vyjasňovat. Jenže testy byly po ránu uklouzané a jelikož jsem startoval hned v první minutě, věděl jsem, že to nebude bůh ví co. A taky nebylo. Nejprve jsem po trati upadnul na volných kamenech, odřel jsem si levý loket a narazil žebra. Takže jsem do první časovky přijel s krvavým loktem a s křivýma řidítkama. Vše jsem dal dohromady a jako druhý jsem vyrazil do uklouzaného endurotestu. Hned po prvních zatáčkách jsem zjistil, že to bude špatný. Stopa majkla, který jel jako první, vedly úplně jinak než moje, bohužel jeho byli asi správné. Na uklouzaných loukách toho najezdil daleko víc a bylo to znát. Já jsem se s tím pral, snažil jsem se protahovat drážky, ale tam kde nebyli, tak mi stále ujíždělo přední kolo. Dokonce jsem musel i dvakrát zastavit a srovnat si směr a v půlce testu se mi namotal do zadního kola kolík a nekompromisně mě na krátkou nohu sundal z motorky. No prostě to nevyšlo a víceméně po tomto testu bylo rozhodnuto. Od svých sobotní soupeřů jsem dostal na tomto testu cca 40 vteřin a to se jen tak na čtyřech rychlostkách stáhnout nedá. Zbylé tři testy jsem ještě zabojoval a to hlavně na krostestu, kde se jelo celou dobu v hlubokých drážkách. Ovšem stačilo to pouze na páté místo.

             Podtrženo sečteno, závod se celkem vydařil, z organizátorského hlediska byl zvládnut na výbornou (hlavně super byly mobilní sprchy s teplou vodou) a z jezdeckého hlediska by to samozřejmě mohlo být lepší, ale i tak jsem byl spokojen. Průběžně jsem 4. ve třídě, ale jsou tam minimální bodové odstupy jak na 3. tak na 5. místo.

Tak se mějte hezky a já odjíždím na dovču.

 Zdraví carda