Zpráva ze závodu - Bílina  -  16. - 17.8.
                   

            Po měsíční odmlce vás zase všechny zdravím  a ve stručnosti vám napíšu, co se za tento měsíc událo okolo závodění. A bude to tentokrát opravdu velmi stručné, protože se toho moc neudálo .

            Co se týká endura, tak od Šumperku se kromě ME v Lotyšsku nejelo nic. ME já letos nejedu, ale na tento závod mi byla od pana Kuklíka nabídnuta podpora. Ale jelikož bylo vše velmi narychlo a předem jsem s tím nepočítal, musel jsem tuto nabídku odmítnout, protože bych to časově nezvládnul. Bohužel se za tento měsíc nejel ani žádný závod krajského přeboru v motokrosu a tak jsem chodil jen pravidelně trénovat na naši trať. Jediný závod, který se jel minulý víkend bylo Cross country v Bílině. Zde jsem jel s Lukášem Kroupou závod dvojic, který se moc nevydařil, protože jsem při druhým střídání vyrazil na trať, předjel jsem prvního jezdce a ujel jsem mu, ale ke konci kola jsem byl moc rychlý a ani moje poladěné pérování nepobralo všechny díry a hrboly (a to že jich tam bylo dost) a vletěl jsem mezi břízky a ulomil kousek řadičky. Do cíle tohoto kola jsem ještě přijel první, ale kroupič nebyl připravený tak jsme skoro 2 minuty ztratily a propadly se zpět na druhé místo. Po posledním střídání jsem vyjel na trať druhý s menší ztrátou na prvního, ale hned jsem ji stáhnul a 2 a půl kola jsem se marně pokoušel o předjetí. Nebylo totiž moc míst, kde by se předjet dalo a když byly, tak mi zaházel brejle blátem a musel jsem si je otřít. Nakonec jsem dvakrát upadnul a bylo rozhodnuto. Skončili jsme tedy druzí. A jelikož byla účast velmi malá ve všech kategoriích, celý den pršelo, trať se stávala nesjízdnou, v depu nebyl proud, pořádné občerstvení, sprchy atd., rozhodl jsem se jet domů. A dobře jsem udělal, protože závody byly druhý den zrušeny.

             Včera jsem však prožil jiný extrémní zážitek. Zúčastnil jsem se se zkušeným cyklistou Tomášem Borůvkou cyklistického maratónu Podkrkonoším se startem v Lázních Bělohradě. A protože nejsem žádný trožkař a chtěl jsem si projet ty nejzajímavější úseky trati (hlavně kořenitý sjezd ze Zvičiny), přihlásil jsem se na nejdelší trať 90 km. Cíl jsem si stanovil dojet a i když jsem si v průběhu závodu (hlavně ve stoupáních) myslel,že to nezvládnu, podařilo se mi po 6 hodinách a 33 minutách projet cílem. Ale byl to nářez neskutečnej a nohy mě takhle nikdy nebolely. Taky jsem předtím ujel v terénu na kole najednou nejvíc 60 km na maratónu v Lomnici a pak pár výletů a to je vše z mé  prozatímní cyklistické kariéry. A o to je to dojetí cennější, ovšem příště se na takhle dlouhou trať vrhnu až budu mít něco více odjetoJ

              Příští týden bych měl jet závodit na volné jednodenní enduro do Opařan tak uvidím jak se mi povede.

                                                                                                                               Mějte se hezky

                                                                                                                                    Zdraví carda