Souhrnná zpráva ze závodů 

Zdravím všechny tygry a jejich příznivce. Omlouvám se, že zpravodajství ze závodů trochu více vázlo, ale pokusím se to napravit v druhé půlce sezóny. Co se týká těch důležitějších závodů, tak mám odjety 2 závody Ufo cupu, 3 MČR v enduru a Erzberg.

 Ufo cup

První závod byl jednodenní v Chuchelně na Semilsku. Trať byla celkem náročná, hodně technických pasáží (poctivé enduro) a vzhledem k tomu, že se jezdilo po sjezdovce na Kozákově, bylo tam i značné převýšení. Konkurence byla hodně silná, ale od startu jsem se držel v popředí okolo 7. místa, bohužel síly mi začaly ke konci odcházet a propadl jsem se na 11. místo.

Další díl seriálu byl dvoudenní a jel se na již velmi známé trati v Koštálově. Start první den mi bohužel moc nevyšel a odjížděl jsem takřka poslední. Hodně jezdců jsem předjel hned v lomu, ale špička startovního pole mi hodně ujela. Bohužel v prachu a takřka jednokolejné stopě šlo obtížně předjíždět. V posledním kole jsem jel na 4. místě, ale kousek před cílem jsem upadnul při předjíždění pomalejšího jezdce a předjel mě Milan Engel a tak jsem skončil 5. Na druhý den pořádně zapršelo a bylo dost bláta. Start jsem měl docela dobrý, ale hned v první zatáčce jsem byl vytlačen závodníky z vnitřní strany dráhy a upadnul jsem. Než jsem motorku zvednul, byl jsem opět poslední. Předjíždění na blátě bylo daleko obtížnější, takže hned v prvním kole jsem musel sundat brýle, protože při předjíždění lítalo tolik bláta, že byly hned špinavé. Po těžkém boji s blátivým terénem a pomalejšími jezdci, kteří ucpávali na mnohých místech trať, jsem si dojel pro 8. místo.

MČR v enduru

Prvním závodem tohoto seriálu byl endurosprint v Klatovech. Závodilo se zde na jedné rychlostní zkoušce, která byla celá v lese a z části na motokrosové trati. Bylo tam hodně kamenů a technických úseků a hlavně byla hodně zamotaná, což bralo dost sil. Jezdila se okolo 8 minut. V letošním roce je naše třída E3 hodně na předních pozicích vyrovnaná a bojujeme opravdu o každou vteřinu a tak může být člověk třeba 2. a pak zase i bez nějaké velké chyby třeba 6. Mě v tomto závodě opět nezklamaly tvrdé ruce a první den jsem byl vždy rád, že jsem do cíle 8 minutové rychlostky dojel. Skončil jsem na 5. místě. Druhý den mi zase pro změnu docházely síly a nebylo z toho lepší než 7. místo. V absolutním pořadí jsem se však pohyboval mezi 10 – 15 místem, což  svědčí o velké konkurenci v naší třídě E3.

 Dalším závodem byl dvoudenní endurosprint v Sedlčanech. Jela se zde také jedna rychlostka, která vedla z větší části křížem krážem přes rozbitou  motokrosovou trať a asfalt a pár tvrdých a rozbitých sjezdů a výjezdů v okolí tratě. V sobotu jsem opět bojoval s tvrdýma rukama, ale hlavně jsem hodně padal. Druhý den jsem se snažil vyvarovat pádům a výsledek byl o trochu lepší. V sobotu 7. a v neděli 6. místo. Bohužel na jezdce přede mnou ztrátu vždy velkou nemám, ale prostě je. 

Třetí díl seriálu se jel v Kopidle. Tady už se jednalo o klasické enduro v kratší formě. Byly 2 časovky, 1 endurotest a 1 krostest. Kolo bylo dlouhé cca 50 km. Krostest byl víceméně jednokolejný a jezdil se okolo 3 minut. Endurotest vedl celý kamenitým a blativým kaňonem a jezdil se necelé 4 minuty. Tentokrát byly časové rozdíly mezi jezdci ještě menší. V sobotu jsem se vyvaroval větších chyb a ve vteřinových soubojích jsem skončil 3. Odstup na 2. místo byl necelé 3 vteřiny a za mnou byl soupeř 0,7s. 3. místo byl tedy výborný výsledek a doufám, že do konce sezóny minimálně zopakuji. V neděli jsem pak udělal ve snaze zrychlit chybu na endurotestu. Při průjezdu kaňonem mi uklouzlo přední kolo a přetočilo mě to směrem do stráně. To mě stálo několik vteřinek a v nabyté konkurenci z toho pak bylo 6. místo.

Erzberg

No tak to je prostě největší závod sezóny, protože tam je pořád něco nového a zanechá to v člověku neskutečné množství  pocitů (dobrých i špatných). U mě určitě převládají ty dobré. Letos nás hned na začátku trochu zaskočila organizovanost tamních pořadatelů, kteří oproti minulým ročníkům přitvrdili a už to není takový punk. Nicméně si myslím, že jejich opatření se závodů a závodníků příliš nedotkly. Spíš se jednalo o opatření proti neoficiálním doprovodům a návštěvníkům, kteří se v minulých letech způsobovali množství problémů. Bohužel na to dopláceli i lidé, kteří by se chovali slušně. Takže jak jsem už napsal, závodu se to nijak nedotklo. Takže co alespoň mě nejvíc štvalo, bylo počasí. Prostě horská klasika. Chvíli slunce, pak během pár minut zima i vytrvalý déšť. A tak to bylo opakovaně od středy do neděle.

No a teď něco k mému ježdění. Ve čtvrtek jsem lehce potrénoval v sypkých výjezdech a hromadně jsme si projeli trať prologu. V pátek pak byl prolog naostro. Ráno jsem okouknul jak se to zhruba jedou jezdci jako např. Everts a zjistil jsem, že tam je potřeba do příště vytunit ještě jednu důležitou součástku a to sice mozek. Jel prostě na 10-ti násobného mistra světa jak se patří. No já tedy šel na řadu okolo 14 hodiny, poté co jsem si vystál asi hodinovou frontu. Prolog jsem absolvoval bez pádu, ale velkým problémem byli pomalejší jezdci, kteří se v úvodní, víceméně jednokolejné části prologu hůř předjížděli. To byla asi největší ztráta, protože asi během prvních 3 minut jsem jich předjel asi 7. Večer jsem pak mohl jít klidně spát, protože jsem zajel 98. čas a zajistil jsem si tak slušný a jistý postup do závodu. Avšak druhý den jsem chtěl zkusit ještě zrychlit a udržet druhou lajnu. Iluze mi ovšem vzal noční a skoro celodenní déšť. Na motorce jsem udělal drobnější změnu a dal jsem rychlejší převod, protože mi přišlo, že byla motorka na dlouhých rovinkách brzy vytočená a víc už jet nechtěla. Těsně před startem do prologu pršet přestalo, ale trať byla v úvodní kamenité části hodně uklouzaná, dost rozbitá a se spoustou kaluží. Ale říkal, jsem si, že i přes to zkusím zrychlit a jel jsem co to šlo. Opět mě zdrželi pomalejší jezdci, ale v druhé polovině prologu jela motorka na rychlejší převod lépe a měl jsem i lepší pocit. Ovšem výsledek, který jsem si večer ve stanu přečetl jsem vůbec nečekal a dost mě zaskočil. Jako jeden z mála jezdců jsem měl rychlejší sobotní čas a to o 7 vteřin. V sobotu jsem tak v prologu obsadil úžasné 50. místo. Celkově byl tento čas za oba dny 76. a nakonec jsem dostal číslo do závodu 74, takže druhá lajna.

             V neděli, aby se to nepletlo, opět pršelo a na startovní rovince byla klasicky obrovská louže. Po startu tedy následovala pěkná sprcha vody a pak už jen co nejrychleji z lomu pryč. V první výjezdu jsem trochu váhnul, ale pak už jsem jel celkem rychle a bez problémů. Přestalo dokonce i pršet. Do 7. checkpointu jsem se tedy dojel bez větších problémů, avšak několik krizových situací na pokraji sil tam byloJ K 8. checkpointu následoval nesmyslný výjezd zakončený 2 metrovým převisem. Samozřejmě pod ním čekalo cca 30 jezdců a tak mi nic jiného také nezbývalo. Naštěstí tam byl táta, který sehnal kluky a když jsem přišel na řadu tak mi motorku přes převis přetáhli. Bez pomoci tam pomalu nikdo nevylezl ani pěšky. Fakt totální hovadina. No ale rozdýchal jsem to a rozvážným tempem jsem se vydal dál velmi příkrým lesem a za občasné pomoci diváků a totálního vyčerpání jsem se dokodrcal pod 10. checkpoint. No a tam jsem strávil podstatnou část 4 hodinového limitu. Naštěstí mě tam jako jediný našel Martin (Němeček st.) a začali jsme společně sápat motorku směrem vzhůru. Dalo nám to ňákou tu chvíli a vysílením jsme se už i začínali smát Nakonec jsme se dodrápali do 11. checkpointu, což je nejvyšší bod tratě a jelikož akorát skončil časový limit, směrem dolů jsem se už nevydal a společně s Martinem jsme odjeli po cestě směrem do depa. Sekce, které jsou tedy umístěné z druhé strany hory a jsou bez pomoci, jsem zase neviděl. Ovšem k podmínkám, které tam panovaly, jsem s konečným 89. místem spokojen. Je to pořád těžší a těžší. Vždyť do cíle dojelo jen 9 lidí a pomalu se splňuje myšlenka zakladatele tohoto závodu, že do cíle dojede pouze jeden člověk. 

Jak jsem psal ale na začátku je to závod s opravdu smíšenými pocity. Při závodě je člověk tak naštvaný na obtížnost a všechno kolem a neskutečně unavený, že by se na to nejraději vykašlal, ale při dojezdu do depa se to v hlavě rozleží a člověk si uvědomí co dokázal a že je ještě co dokazovat a výzva na další ročník je na světě, takže já děkuju všem, co mi na Erzbergu pomohli a podpořili mě (kluci z mototigeru, strejda, Lucka s mámou a hlavně Luboš, táta a Martin). Ještě jednou tedy všem děkuju a jestli vše bude tak jak má a já se takového velkého závodu zúčastním, budu rád, když mi zase znovu pomůžete, protože je to hlavně týmová práce.

         Tak to byla tedy polovina sezóny ve zkratce a další část sezóny začíná poslední víkend v srpnu Ufo cupem v Jilemnici.

 Přeji příjemný zbytek léta

carda